Střední Asie | Central Asia | Stránky o Střední Asii www.central-asia.su | Веб страницы стран Центральной Азии www.central-asia.su | Pages of Central Asia www.central-asia.su

Kazachstán, Kyrgyzstán, Tádžikistán, Turkmenistán, Uzbekistán

⇒ Stručný historický přehled [CS]
⇒ Kyrgyz minorities [EN]

Nejstarší zmínky o Kyrgyzech

Původní význam slova Kyrgyz má mnoho vysvětlení. Jednou z variant je, že slovo mělo původně význam „červený“. Tato barva byla zároveň označením „jižní země“ u původních turkických národů. Ve starém karakalpackém eposu se zmiňuje „kyrk kyz“ – čtyřicet dívek, což mělo dát označení celému národu. Existuje i celá řada jiných domněnek, ale všem je společná jejich naprostá nepodloženost. Jednoznačně určit nejstarší zmínku o kyrgyzském etniku není vůbec tak snadné, jak by se mohlo na první pohled zdát. Po rozpadu Sovětského svazu se v nezávislém Kyrgyzstánu postupně začal objevovat zvýšený zájem o historii jako součást hledání nových kořenů a nové identity. Při tom se setkáváme s podobným jevem jako v dobách národních obrození „malých“ národů v Evropě v době 19. století – dokázat světovou výjimečnost svého národa nejrůznějšími způsoby, například jeho mnohasetletou historií. V době, kdy se ještě příliš nezdůrazňoval starobylý původ kyrgyzského národa, se první písemná zmínka o Kyrgyzech datovala do roku 569 n. l., kdy dostal vyslanec byzantského císaře Justiniána II. Zemarch jako dar kyrgyzského otroka. Podle dnešní oficiální verze se ovšem Kyrgyzové zmiňují již o několik století dříve v čínských kronikách, a to v roce 201 př. n. l. pod označením Gegun (podle dalšího vysvětlení má mongolská forma označení Gegun v jednotném čísle tvar Kyrkun). Podle historiků, kteří dostali za úkol „vědecky“ podepřít starobylost kyrgyzského národa, je patrné, že kořeny kyrgyzské státnosti leží již na konci třetího století před naším letopočtem, což znamená dobu před dvaadvaceti stoletími. Od této doby prošla kyrgyzská státnost mnoha etapami, přes mnohasetleté „jenisejské“ období a epochu mohutné říše, než byla přenesena do oblasti Ala-Too.

Za hlavní mezník a první historický údaj o Kyrgyzech byl vzat rok 201 před naším letopočtem a zmínka Sima Ciana v „Historických zápiscích“ (Ši-ci): Později, když (Maodun/Mao dun) dobyl na severu panství Chunju, Cujše, Dinli, Gegun a Sinli, všichni významní lidé Siunnu se mu podrobili a nazvali Maoduna Moudrým.

Později se rok 201 před naším letopočtem nezačal považovat jako vůbec první zmínka o Kyrgyzech, ale přímo za rok, kterým se začala počítat kyrgyzská státnost, jejíž výročí 2200 let bylo vyhlášeno v roce 2003 výnosem prezidenta Kyrgyzské republiky z 11. 7. 2002 ? 184.

Nejstarší zmínka (o kyrgyzském státu) byla v Historických zápiscích otce čínských historiků „čínského Hérodota“ Sima Ciana, který v roce 201 před naším letopočtem poprvé zaznamenal existenci kyrgyzského státu. Tyto skutečnosti byly všestranně potvrzeny i vědecky. (Rozhovor prezidenta Askara Akajeva v rozhlase 20. 9. 2003)

Prezident Kyrgyzstánu se zasadil i o to, aby výročí 2200 let kyrgyzské státnosti mělo širší ohlas a rok 2003 byl vyhlášen také v OSN na 57. zasedání Valného shromáždění 20. prosince 2002 Rokem kyrgyzské státnosti (rezoluce č. 57/248, přijata bez hlasování).
Právě označení Gegun v čínských kronikách má být označením Kyrgyzů. Při oficiální prezentaci při příležitosti 2200 let kyrgyzské státnosti bylo ovšem označení Gegun (které opravdu Kyrgyze připomíná pramálo) nahrazeno přímo označením Kyrgyz: …později na severu dobyl takové státy (na tomto místě je v ruském originále skutečně použito výrazu „государство – gosudarstvo/stát“ oproti předchozímu „владение – vladenie/panství“) jako Chunro, Kutča, Dinlin, Kyrgyz, Senle.
Bernštam^{viz pozn.} sice uvádí, že označení gegun a cijiangkun (цзянькунь) je transkripcí starého označení řek Jeniseje a Orchonu a jedná se tak o označení všech obyvatel tohoto území, ale na jiném místě své práce bere jako zcela samozřejmé, že transkripce gegun a cijiangkun je označením Kyrgyzů. I u některých evropských národů se na jednu stranu setkáváme s velkou variabilitou označení (Němci v češtině, ruštině; ve francouzštině Allemands; v angličtině Germans a v samotné němčině Deutsch), na druhé straně neexistuje pádný důkaz o jednoznačném spojení etnonyma Gegun s etnonymem Kyrgyz. Někteří autoři poukazují i na spojení těchto etnonym s etnonymem Chakas v tangských kronikách oproti údajům v kronikách dynastie Chan, což může být podle nich způsobeno i tím, že staří Kyrgyzové i Chakasové byli v této době součástí jednoho národa. Dalším důvodem může být i nepřesnost, která se mohla dostat do starých kronik a která byla předávána dále – etnonymum Chakas se objevilo po splynutí Kyrgyzů (v textech označovaných jako Gegun) a Dinlinů. Teprve mnohem později než v roce 201 př. n. l. (dynastie Liao 遼朝 – rok 907–1125 a dynastie Sun 宋朝 – 960–1279), se v čínských pramenech objevuje označení Kyrgyzů jako xiacijiaciji. V zápisech z dynastie Jin 金朝 – 1125–1234 a Ming 明朝 – 1368–1644 (zápisy z 13. až 15. století) se objevuje označení qi-aier-ciji-se a ciji-li-ciji-se (vše transkripce pinyin ). Samozřejmě se i v těchto případech se objevuje otázka, zda právě označování Kyrgyzů v kronikách z dynastie Sun jako xiacijiaciji je právě tím správným označením Kyrgyzů, ale v této době jsou již k dispozici zdroje pěti různých písemných tradicí (čínská, staroujgurská, perská, arabská a staroturkická ). Při porovnávání těchto textů se lze domnívat, že čínskému xiacijiaciji odpovídá perské i arabské slovo chirchiz a ujgurské kyrkyz. Určitým problémem při studiu nejstarší historie Kyrgyzů je i to, že se setkáváme s dvěma národy, z nichž oba jsou nazývány stejným jménem – čínské kroniky označují obyvatele Minusinské kotliny na řece Jenisej xia-cijiaciji a ha-qia-se (cha-ka-sy), zatímco jejich sousedé (Ujguři, Mongolové) označují toto obyvatelstvo jako Chirchizové. Tento národ vytvořil mocný stát, ale jeho obyvatelé zdaleka ne vždy byli označováni Kyrgyzové. Podle jednoho náhledu historiků ovládali Kyrgyzové v 9. a 10. století obrovské území a tito historici hovoří o epoše kyrgyzského velmocenského postavení.

Jednalo se o hvězdnou dobu kyrgyzské historie, období, které po právu nazval V. V. Bartold dobou kyrgyzské velmoci, kdy si Kyrgyzové mohli podrobit obrovské prostory stepní Asie, zanechat svoji stopu u mnoha národů a díky tomu na sebe upoutat pozornost pozdějších historiků. Události ve Střední Asii v 9. až 11. století, jejichž aktivními účastníky Kyrgyzové byli, změnily etnické složení tohoto území, rozprášily Ujgury z východního Kazachstánu do Changaje, zklidnily kimacko-kypčacké svazy, otevřely Kyrgyzům cestu na Ťan-šan, staly se předehrou toho, že se na scénu světových dějin dostali mongolojazyční kočovníci.

Azbelev uvádí, že termín velmocenské období poprvé použil akademik Bartold ve své práci o Kyrgyzech v roce 1927 a na několik desetiletí tím ovlivnil náhled mnoha historiků a archeologů zkoumajících jihosibiřské a středoasijské památky devátého a desátého století. Ve většině publikací jsou Kyrgyzové označováni jako hlavní síla kulturního rozvoje na obrovském území v převratné historické době, všechny žárové pohřby datované do 9. až 10. století se považovaly za kyrgyzské. Právě v této době se mnozí autoři snaží začít počítat historii ťanšanských Kyrgyzů, kteří se měli údajně postupně přesouvat do Střední Asie z oblasti středního Jeniseje. O podílu jenisejských Kyrgyzů na utváření kyrgyzského etnika se ovšem vede množství sporů. Někteří historici jsou v této otázce více než zdrženliví a spíše se kloní k názoru, že současní Kyrgyzové přímými potomky Jenisejských Kyrgyzů nejsou. Například podle Velké sovětské encyklopedie je základní jádro kyrgyzského národa, případně dalších prvků, které se na etnogenezi Kyrgyzů podílely, především středoasijského původu. V kyrgyzských pověstech se ovšem setkáváme o společném původu Kyrgyzů, kteří se dostali do oblasti dnešního Kyrgyzstánu právě od řeky Jeniseje. Tento námět uvádí v pověsti o Parohaté sobí máti například sovětský – kyrgyzský spisovatel Čingiz Ajtmatov. Celý kyrgyzský národ žijící v povodí řeky Enesaje byl svými nepřátelskými sousedy vyhlazen, až na dvě malé děti, které zachránila Parohatá sobí máti. Přivedla je až k jezeru Issyk-kul, kde položili základ novému rodu. Azbelev si všímá přeceňování údajů v čínských kronikách, které zmiňují velké panství Kyrgyzů: Silné kyrgyzské panství, které se svojí rozlohou rovnalo panství tukjue (Turkický/Turecký kaganát, který v 6. století zaujímal obrovskou rozlohu), a naopak naprostého podceňování těch zápisů, které Kyrgyzy považují za málo významné. Sem Azbelev řadí zápis čínského kronikáře, že v roce 847 zemřel kyrgyzský vládce Ažo. Letopisec krátce zmiňuje několik poselstev a vyjadřuje lítost nad tím, že Kyrgyzové nemohli dokončit podmanění Ujgurů. Pak přidává, že o dalších událostech, které jsou spojeny s Kyrgyzy, historici nic nepsali. Právě zde je určitý nesoulad – na jedné straně srovnávání s Tureckým kaganátem a na straně druhé historici nic nepsali. Pokud tedy čínští historici o údajné mocné kyrgyzské říši nic nepsali, pak je to podle Azbeleva zřejmě proto, že žádná mocná kyrgyzská říše ve skutečnosti neexistovala. Koncepci kyrgyzského velmocenského období vytvořili vědci, jejichž díla se řadí do zlatého fondu děl o kyrgyzské historii – V. V. Bartold nebo A. N. Bernštam (viz např. poznámka č. 8). Jejich koncepce se jednoduše předávala dál, aniž by ji někdo podrobil kritickému zhodnocení. Podle Azbeleva je neudržitelné přijímat pouze koncepci, ale při získávání údajů je nutné vycházet z přesné metodologie. Podle Brokgauzovy a Efronovy encyklopedie z přelomu 19. a 20. století založili Kyrgyzové (Gegunové?) samostatný státní útvar Gjangun/Gegun, který ve 2. až 1. století př. n. l. dobyli Hunové. Během vlády Hunů došlo k míšení Gegunů s Dinliny, označení Gegun z čínských zápisů zcela zmizelo a Číňané tyto rody označují jako Chagasy/Chakasy, národ vzrostlý, s rusými vlasy, červenými tvářemi a modrýma očima, tedy podle fyziognomie naprosto odlišný, než dnešní Kyrgyzové. Tehdejší Chakasové se zabývali chovem skotu, ale už i usedlým zemědělstvím, uměli zpracovávat zlato, železo a cín. Jejich jazyk a písmo bylo podle čínských údajů shodné s ujgurským. Na konci 6. století vytvořili silný stát s hranicemi od Bajkalu až k Tibetu (nebo spíše k východnímu Turkestánu ). Právě do této doby můžeme datovat první skutečný záznam etnonyma Kyrgyz (viz pozn. 1 na s. 9). V 8. století (r. 758) jsou Chakasové dobyti Ujgury a zprávy o nich přestávají, kromě zmínek o tom, že obchodovali s Arábií, kam vyváželi především pižmo. Brokgauzova encyklopedie zde zmiňuje, že muslimský spisovatel Ibn-Chordábí (Ибн-Хордабы) zaměňuje označení národa Chakasů označením Kyrgyz, z čehož může vyplývat, že slovo Chagas není nic jiného, než čínská transkripce slova Kyrgyz. V letech 836–841 dochází k oslabování ujgurské říše a Chakasové znovu získávají samostatnost. Po porážce Ujgurů dochází ke spojenectví Chakasů s Číňany a pokračují další srážky s Ujgury. V období nadvlády Čingischána se už označení Chakas zaměňuje s dnešním označením Kyrgyz (čínsky ki-li-gi-czy). Na začátku 15. století se objevuje v čínských letopisech druhý národ s označením Kyrgyz, který je spojen svou historií s Ťanšanskými horami a územím, které zhruba odpovídá především dnešnímu Kyrgyzstánu. Podle údajů z čínských letopisů Dajcin Itunčži (Дайцин Итунчжи), které překládal Bičurin, žily tyto rody v dávné minulosti na jižní straně Chotanských hor a již ve 4. století se objevily v Ťan-šanu pod čínským označením Bo-lu nebo Bu-lu. Nejprve udržovaly styky s Čínou, ale v době vlády dynastie Tang (618–907) diplomatické vztahy přestaly. Koncem 15. století a začátkem 16. století hrají tito Kyrgyzové určitou roli v historii Jarkendu, Kašgaru a kajsackých chánů (panství ve Středním žuzu na území dnešního Kazachstánu).

Z nejstarších zmínek o Kyrgyzech tedy vyplývá, že jednoznačné uvedení etnonyma Kyrgyz pochází ze 6. století. Je určitá pravděpodobnost, že existovala souvislost mezi Kyrgyzy a Geguny již ve 2. století př. n. l., dále pak mezi Kyrgyzy a Chakasy od 6. století n. l., ale zcela jednoznačná zmínka chybí. Kyrgyzové jsou jako etnikum zmiňováni zcela jednoznačně až v době vlády Čingischána (1162–1227), kdy jejich označování nahrazuje dřívější označení Chakas.

⇒ Stručný historický přehled [CS]
⇒ Kyrgyz minorities [EN]

Poznámky

Petr KOKAISL, Jan PARGAČ a kol. Lidé z hor a lidé z pouští: Tádžikistán a Turkmenistán.Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2007. ISBN 978-80-7308-167-6	Petr KOKAISL a kol. Kyrgyzstán a Kyrgyzové. Кыргызстан и кыргызы. Plzeň: Západočeská univerzita, Filozofická fakulta, 2008. ISBN 978-80-254-6550-9 Dotisk: NOSTALGIE Praha
Petr KOKAISL a kolektiv, Jan PARGAČ Pastevecká společnost v proměnách času: Kyrgyzstán a Kazachstán. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, 2006. ISBN 80-7308-119-9 Dotisk: NOSTALGIE Praha	Petr KOKAISL, Petra KOHOUTKOVÁ, Zamza KODAR, Yulia DORDZHIEVA, Pavla KOKAISLOVÁ Manželství a rodina obyvatel Kavkazu a Střední Asie: Manželství a rodina Kazachů, turkmenských Belúdžů a Kyrgyzů. Praha: NOSTALGIE, 2011. ISBN 80-7308-119-9

BERNŠTAM, A. N. Izbrannye trudy po archeologii i istorii kyrgyzov i Kyrgyzstana. Biškek: Ajbek, 1998, Tom II, s. 155–318, glava II: Proischožděnije kirgiz i pervye svedenija iz ich istorii (Происхождение киргиз и первые сведения из их истории).